wz

Prostorové obrázky - 3D rozměr

Jak fungují 3D obrázky a Tvorba 3D fotografií

Co vidí oči
    Při vytváření stereografických (3D) obrázků se vychází z toho, co naše oči vlastně vidí v okamžiku, kdy je nějaký předmět bližší nebo vzdálenější. Než abychom to dlouze rozebírali, zkusme si to jednoduše každý sám. Stačí k tomu jakýkoli předmět, který můžete vzít do ruky, např. obyčejná tužka.

Vezměte tužku svisle (např. špičkou nahoru) do ruky. Dejte si ji před oči do takové vzdálenosti, abyste ji dobře viděli. Nyní se podívejte na nějaký předmět za tužku – například na šálek kávy na stole, na monitor počítače nebo na budík na nočním stolku. Tužka by od tohoto předmětu měla být trochu vzdálená – alespoň 15 centimetrů. Zavřete levé oko a posuňte tužku tak, abyste si mohli snadno zapamatovat její přesnou polohu. Může například přesně zakrývat ouško šálku, levý okraj monitoru nebo pravý okraj onoho budíku. A teď prohoďte otevřené oči – levé otevřete a pravé zavřete. Pokud jste celý pokus dělali pečlivě, tužka se zdánlivě posunula doprava (přitom ve skutečnosti se ani nepohnula). Nepodařilo se? Zkuste to ještě jednou.

Z uvedeného pokusu je patrné, že levé oko vidí věci, které jsou vpředu (např. před oním okrajem monitoru), trochu víc vpravo než pravé. Předměty vzadu pak více vlevo (můžete to zkusit např. tak, že dáte tentokrát tužku za hranu monitoru.) Jak se toho dá využít pro získání prostorového obrázku, například fotografie? Stačí mít jednu fotografii udělanou tak, jak ji vidí levé oko a druhou tak, jak ji vidí pravé. Potom už je potřebné jen obě fotografie sloučit tak, aby když se na ně podíváte, vidělo každé oko jen tu svoji část. Protože za normálních okolností uvidí obě oči na sloučené fotografii to samé, požívají se speciální brýle.

Červenomodré brýle
    Nejdostupnějšími brýlemi, které umožňují vidět stereogramy, jsou brýle s červeným a modrým sklem (slídou). Když si je dáte správně před oči (červeným sklem před levé a modrým před pravé), můžete zjistit dvě věci – za prvé to, že levé teď vidí svět červeně a pravé modře. Pečlivý pozorovatel však zjistí ještě jednu důležitější věc: Pokud je nějaká věc červená (např. červený hrnek na bílém stole), levé oko ji takřka nevidí (vidí stůl i hrnek červeně), zatímco pravé ji vidí jako tmavou. Podobně pravé oko nevidí modrou (případně modrozelenou) a levé ano. Když je pozadí jiné než bílé, situace se poněkud mění - stále ale platí, že každé oko vidí něco jiného. A v tom je celý trik. Stačí tedy ponechat z původních fotografií pro levé a pravé oko jen ty barvy, které každé oko vidí a pak obě fotografie sloučit dohromady. Pak nasadit brýle a můžete se už kochat prostorovým obrázkem. Jak ale barvy vynechat a obrázky sloučit?

Vhodný software
    Abyste mohli z levé a pravé fotografie vytvořit stereogram, měli byste použít vhodný software. K dispozici jsou různé programy, které jsou na internetu volně stažitelné (více informací v níže uvedeném článku).

   Obrázkům, které pro zobrazení v prostoru využívají červenomodrých brýlí, se říká anaglyphy (anaglyfy). Existují i jiné možnosti – využití polarizačního efektu, rychlého zakrývání a odkrývání očí pomocí LCD a další. Kromě anaglyphů však zatím žádné z 3D obrázků nelze jednoduše a levně tvořit a prohlížet doma.

 

Vlastní tvorba 3D fotografií běžným fotoaparátem

metoda anaglyph - fotografie pro červenomodré brýle

           Pro tvorbu profesionálních 3D obrázků se doporučují speciální přístroje, ale pro běžné 3D fotografování vám stačí jakýkoliv fotoaparát. A potom už jen musíte vědět, jak na to.

 Úvod
    Lidé si pod pojmem prostorový (3D) obraz představují často rozdílné věci. Zatímco běžné fotografie jsou ploché, 3D fotografie zachycují hloubku fotografované scény. Jeví se proto plasticky. Název 3D je ale trochu nepřesný – ve skutečnosti se jedná o takzvané stereogramy. Objekty na nich vidíte plasticky, ale nemůžete fotografii otočit a na její zadní straně vidět záda fotografovaných lidí. Není to tedy skutečný 3D záznam.
Pro fotografování lze použít jakýkoli fotoaparát na film, digitální fotoaparát, videokameru, webovou kameru a podobně. Platí to, co v klasické fotografii: čím lepší přístroj (a fotograf, samozřejmě), tím lepší fotografie. Vyfotografované scény je třeba nějakým způsobem dostat do počítače. Nejlepší volbou je tedy bezesporu digitální fotoaparát.

Vhodný software a potřebné pomůcky
   
Pro tvorbu a vlastní prohlížení 3D fotografií - anaglyphů (anaglyfů) potřebujeme dvě věci. Vhodný software a speciální modročervené brýle. Speciální program pro úpravu fotografií je například k dispozici na stránkách 3Djournal.com. Stránky zabývají se vším o 3D. Předplatitelé 3DJournalu si mohou stáhnout jeho plnou verzi, ostatní mohou použít volně šiřitelnou (Free) verzi, která ovšem výsledné fotografie doplňuje některými dalšími „objekty“.3D software je také součástí programu Zoner Photo Studio od verze 8. Na internetu existuje mnoho dalších volně šiřitelných programů zabývající se tvorbou 3D fotografií, takzvaných anaglyphů. Např.:StereoPhoto Maker, Surface 3D, Images 3D, Anaglyph Maker a další.  3D fotografie vytvořené pomocí těchto programů si lze prohlížet speciálními červenomodrými někdy i červenozelenými brýlemi, které lze v zakoupit v obchodní síti nebo přes internetové obchody. Jednou z firem, která se zabývá prodejem nejen speciálních brýlí, ale i elektrotechniky a dalších pomůcek, které souvisejí s prostorovými obrázky různých typů, je Tridakt studio.

Začínáme tvořit
    První kroky pořízení fotografie jsou stejné, jako při běžném fotografování. Vyberete si (nebo naaranžujete) fotografovanou scénu. Abyste mohli získat 3D (stereografickou) fotografii, je nyní třeba fotografovanou scénu zabrat ze dvou různých pohledů. Tak, jako byste ji fotografovali nejprve jedním okem a potom druhým. Poté, co tedy uděláte první snímek (například „levým okem“), fotoaparát (nebo kameru) posunete kousek doprava a uděláte druhý snímek. Můžete použít stativ, ale praxe ukazuje, že to lze pro běžné fotografování zvládnout i bez něj.

    Při prvním i druhém fotografování byste měli držet fotoaparát ve stejné výšce a náklonu. Pokud ho mezi jednotlivými snímky pootočíte, například tak, že bude mířit více k zemi nebo do nebe, případně tak, že bude scéna jinak nakloněná (bude padat doleva nebo doprava), ztížíte si dokončovací práce na 3D obrázku. V případě, že bude pootočení příliš velké, může se stát, že bude vytvoření 3D obrázku v podstatě nemožné.

Výběr scény
    Výběr scény je u 3D fotografie o poznání náročnější než u fotografie běžné. Aby vynikla prostorovost vašeho záběru, je vhodné, aby byly na fotografii objekty, které jsou od vás různě vzdálené. Fotíte-li tedy například hory v pozadí, měl by být vepředu na záběru třeba osamělý kámen nebo strom. Právě on pak bude na výsledné stereoskopické fotografii vystupovat dopředu.

    O trochu jednodušší je situace, kdy fotografujete v místnosti. Tam většinou jsou nějaké objekty blíže a jiné dále. Například narozeninový dort před skupinou dětí v pozadí. A se zmínkou o dětech se dostáváme ještě k jedné podmínce, která musí být při stereografickém fotografování splněna. Scéna se mezi jednotlivými snímky nesmí změnit. Pokud nám mezi levým snímkem a pravým snímkem jeden fotografovaný objekt uteče nebo se pohne, výsledkem už nebude fotografie stejné scény z různých úhlů a tudíž ani nebude možné vytvořit 3D fotografii. Při běžném fotografování jsou naštěstí lidé zvyklí se nehýbat, takže většinou není problém je přimět, aby zůstali nehybní ještě o několik vteřin déle. Horší je to ale například se zvířaty – tam už se většinou bez speciálního stereofotoaparátu neobejdete.

 Fotografování Možnosti posunu fotoaparátu při fotografování
    Poté, co je scéna připravena, pustíme se do vlastního pořizování fotografií. Pro fotografování běžných scén se doporučuje posun fotoaparátu (mezi prvním a druhým snímkem) o 7 centimetrů, což je běžná vzdálenost očí. Po několika pokusech zjistíte, že u vzdálenějších objektů můžete fotoaparát posunout více, ale pokud byste fotografovali například objekt vzdálený jen půl metru, bude i 7 centimetrů moc.

    V praxi se doporučují dva způsoby provedení fotografií, první krok je však stejný: Vyberete si nějaký bod scény (rozhlednu v dáli, strom v popředí, přezku na opasku svého strýce). Pak buď obě fotografie děláte tak, aby byl tento bod přesně uprostřed, nebo ho při druhé fotografii posunete přesně o tolik, o kolik se posune fotoaparát. Dobře je to vidět zde na obrázku (první varianta označená jako A, druhá jako B). Nezapomeňte přitom, že pokud je vybraný bod v dáli, je vlastně posun minimální. Pokud totiž fotoaparát posunete o 7 nebo 10 centimetrů, na vzdálené rozhledně, která třeba může být cílem vašeho fotografování, tak malou vzdálenost ani nerozeznáte. Klidně tedy miřte stále do stejného bodu.

Několik tipů
    Nejjednodušší způsob, jak snadno udělat dobrou 3D fotografii, je tento:

1) Při hledání vhodného záběru si zapamatujte nějaký bod na objektu v popředí (kámen, člověk, strom) a snažte se ho umístit do svislé osy záběru, nejlépe k nějaké značce, kterou vidíte v hledáčku fotoaparátu, například ke křížku uprostřed. Některé kamery a fotoaparáty mají v hledáčku různé značky, které k tomu lze s výhodou použít.

2) Rozkročte se, abyste měli stabilní pozici. Vyfotografujte první záběr.

3) Bez pohybu tělem posuňte fotoaparát doprava o 5 – 10 centimetrů.

4) Zkontrolujte, že vybraný bod je opět na svém místě na svislé ose záběru (a stále ve stejné výšce), například u křížku uprostřed. Udělejte druhou fotografii.

      Pokud používáte ručně nastavitelný fotoaparát, doporučujeme ho nastavit tak, aby byl záběr pokud možno celý ostrý. Nastavení, při kterém je ostrý jen hlavní objekt a okolí je rozmazané, není pro stereofotografii příliš vhodné. Většina automatických fotoaparátů naštěstí fotografuje tak, aby byla pokud možno ostrá celá scéna.

   
Vytvoření 3D fotografie
    Po přenesení fotografií do počítače spusťte program 3DJournal, který si můžete stáhnout
z našeho webu . Jeho použití je jednoduché. Stačí vlastně mačkat jedno tlačítko na pravém okraji hlavního okna za druhým. Prvním tlačítkem nahrajte levou fotografii. Druhým nahrajte pravou. Třetím nechte vytvořit 3D foto. Na výsledném obrázku by měly být patrné původní fotografie s různými modrými a červenými „duchy“. Podívejte se na obrázek 3D brýlemi. Není to přesně ono? Nevadí, fotografii snadno dopravíte. Protože při fotografování 3D fotografií jedním fotoaparátem bez stativu může dojít k různým nechtěným posunům a natočením.Pomocí šipek nahoru a dolů, doprava a doleva, a tlačítek pro natočení obrázku můžete fotografii zkorigovat tak, aby byl prostorový dojem co nejdokonalejší. Rovněž lze zvolit, zda má být výsledný obrázek černobílý nebo barevný. A pak už zbývá pouze jej uložit.  

Závěr
    A to je vše. Pokud si ale hned na úvod nevyberete nějakou komplikovanou scénu (například fotografování hodně blízkých objektů) nebo neuděláte nějakou zásadní chybu (velké naklonění fotoaparátu, druhý záběr úplně jiným směrem než první), jistě se vám vaše 3D foto podaří.

 

Download free verze 3D software: http://www.3djournal.com/002/download.php?lgd=0

Zdroj: (3Djournal.com)

Anaglyph - 3D fotografie - Klasické a španělské gymnázium, Brno - Bystrc, Vejrostova 2, biologická učebna - maturitní biologický seminář

Foto: Mgr.Tomáš Mráček - říjen 2006 ©

verze pro tisk:Zrak - JAK FUNGUJÍ 3D OBRÁZKY A POSTUP PRO TVORBU VLASTNÍCH 3D FOTOGRAFIÍ (*.doc)

TOPlist